Jdi na obsah Jdi na menu

Štika obecná je na území Evropy jednoznačně nejznámější dravou sladkovodní rybou. Je to dáno obrovským rozšířením i schopností přizpůsobit se životu v nejrůznějších podmínkách - od pstruhových potoků přes tůně, rybníky, nížinné řeky a přehrady až po brakické vody proslazených mořských zálivů. Kromě Evropy se vyskytuje i v Asii a žije i v Severní Americe. Všude je běžným rychle rostoucím dravcem lovícím vzhledem ke své velikosti poměrně velkou kořist a dorůstajícím velkých rozměrů. Díky tomu neušla ani pozornosti sportovních rybářů, mezi nimiž se najdou i takoví, kteří se na lov tohoto druhu vysloveně specializují.
      Splést si štiku s jinou rybou je téměř nemožné. Dlouhé zelené tělo poseté kamufláží světlých skvrn, ocasní a hřbetní ploutev posunuté až téměř k ocasu a především prostorná tlama plná ostrých zubů – to vše jsou téměř neodmyslitelné atributy ryby, které sportovní rybáři často familiérně říkají „zubatá“.
      U nás je štika hojně loveným i chovaným druhem. Populace v mnoha sportovních revírech jsou ale závislé na umělém vysazování, protože ne všude nacházejí štiky dobré podmínky k přirozenému výtěru a navíc jsou vystaveny značnému rybářskému tlaku.

Vyskytuje se prakticky ve všech vhodných vodách na našem území, místy se ale její stavy udržují jen díky intenzivnímu vysazování. Optimálně jí vyhovují rozlehlé mělké nádrže (Lipno), střední a dolní toky většiny řek a zarostlé tůně a ramena. Důležitý je dostatek úkrytů a vodního rostlinstva. Pokračování